Můj příběh

Jako malá holka jsem neměla úplně ideální dětství. Mnoho věcí bylo komplikovaných, nepatřili jsme mezi movité rodiny. Ale už jako malá jsem si uvědomovala, že bych se přeci jen mohla cítit lépe a už tehdy začala má mise za šťastným životem.

Jednou jsem si někde přečetla, že aby se člověk cítil dobře, stačí pár jednoduchých věcí, jako třeba mít na očích pořád něco krásného, i kdyby to měla být sedmikráska ve sklenici.

A v tu chvíli se mi změnil pohled a já se začala obklopovat hezkými jednoduchými věcmi a obrázky. Později to byly plakáty mých oblíbených hudebních skupin, na které jsem koukala tak dlouho, dokud jsem nezatoužila je umět nakreslit. A tak jsem začala proměňovat své hluboké pocity, o kterých nikdo nevěděl, do kreseb.

A z černobarevných se stávaly barevné. Až jsem jednou objevila olejové barvy, kterým jsem naprosto propadla. A v tu chvíli jsem pochopila, že není cesty zpět a co dříve bylo jen koníčkem, stalo se životním posláním, zachytit tu krásu kolem do svého obrazu. Pochopila jsem, že obrazové vyjádření je moje důležitá část, součást mé podstaty, možná jeden z důvodů, proč na téhle Zemi jsem.

Každý tah štětcem vynahradil hodiny terapie a z roztěkaného a naštvaného člověka se odlupovala ztvrdlá slupka, začala jsem objevovat svou jemnou stránku až jsem si jednoho dne uvědomila, že patřím mezi hypersenzitivní lidi. Tato skutečnost mi pomohla svou jemnost začít vnímat jako výhodu, nikoliv jako prokletí, a že mohu tyto vlastnosti využívat právě při umělecké tvorbě.