Paave Art

Proměna pocitů v obraz
<- Zpět

Příběh prvního metrového obrazu

Ruce před oponou, 100x100cm

Dříve mě velké formáty doslova děsily. Nad krajinou 45x30cm jsem strávila nesčetně hodin, práci jsem si musela kouskovat po večerech, někdy mi barva zaschla natolik, že se špatně obnovovala hladká olejová vrstva, jindy jsem zase potřebovala, aby byla zaschnutá, ale byla stále mokrá. Sesynchronizovat práci, tak aby všechny fáze olejomalby dávaly smysl a ve výsledku působily spojitě, byl pro mě složitý úkol.

Jednou to přijde

Čas plynul a najednou co se mi zdálo komplikované, osvojila jsem si a stalo se to přirozeností. S údivem jsem jednoho dne zjistila, že už mě velikost neděsí, naopak jsem potřebovala čím dál větší plochu, abych se mohla pořádně rozmáchnout :). A v ten moment ke mě přišla možnost namalovat metrový obraz. Byly doby, kdy jsem říkala, že takové velké formáty neumím, nezvládám a v neposlední řadě jsem měla znatelný problém s místem, kde bych takovou věc mohla vytvořit.

Okolnosti se nakonec přizpůsobily, a já jsem letos začala realizovat Ruce před oponou. Původní myšlenka byla ruce namalovat uhlem, ale jelikož se jednalo o velký formát, přišlo mi praktičtější udělat jej rovnou jako olejmalbu. Uhel by mohlo být složité zafixovat a po několika desítkách let by už jeho ostrost nemusela být tak trvalá. Olejomalba je zárukou stálosti barev až přes staletí a to je právě ten důvod, proč mě to k této technice vždy láká znovu a znovu. Vím, že práce vynaložená nepůjde vniveč a bude s velkou pravděpodobností existovat i po mě. To mě naplňuje velkým smyslem.

Mentální práce

Naučit se s pracovat s velkým formátem předcházelo naučit se pracovat se svou vlastní energií. Využít stav mysli, kdy jsem neskutečně natěšená na úplně nový způsob práce, který jsem ještě nikdy nedělala a zvědavost, co se z procesu vyvine, co se stane a zároveň kde můžu aplikovat vše, co jsem se doposud naučila. Večerní meditování na vizí, jak obraz bude vypadat, dotváření výsledku v hlavě, to bylo něco, co se začalo objevovat relativně nedávno. Umět obraz stvořit ještě dříve, než vůbec složím latě k sobě a natáhnu plátno. Byl to úplně jiný způsob práce, plný vzrušení a očekávání.

Postup

Jeden den jsem si nakreslila velké ruce na papír, které jsem pak přenášela na plátno pomocí otisku suchého pastelu. Jakmile bylo hotovo, použila jsem na černé pozadí černý akrylový šeps, který mi pomohl ušetřit poměrně dost vrstev černé olejové barvy a vytvořil podklad, aby olejový nátěr nebyl příliš vsáklý do bílého podkladu.

Další den jsem mohla udělat první vrstvu rukou. Myslela jsem, že budu pracovat na tomhle několik dní, ale během jednoho odpoledne jsem měla celé ruce natřené první vrstvou. Stačil mi trochu širší štětec a hromada nadšení a úžasu, co se mi opět děje pod rukama. Bylo to neskutečně fascinující.

K dalším vrstvám jsem se dostala později, musela jsem čekat, až pořádně zaschnou, což teda u bílé barvy jde rychleji než u černé, která vyloženě svůj lepivý charakter ztrácí až po několika týdnech. Má oblíbená práce s detaily, světlem a stíny byla už pozvolnější a rozvážnější a klasicky mě dovedla do už známého stavu: “aha, tak teď už je hotovo”. Jednoho dne se zkrátka na obraz podívám a vím, že už není třeba dodělávat žádný tah. Že takhle obraz působí, jak jsem měla na začátku v hlavě.

<-- Zpět

Paave Art 2022 © design & web Pavlína Ostrá