Paave Art

Proměna pocitů v obraz
<- Zpět

Má svoboda vzdělávání v malování

Jsme utvářeni prostředím

Nejsvobodnější jsem byla, když jsem se narodila. Pak to bylo tak nějak čím dál horší. Léta jsem byla ovlivňována systémy, ve kterých jsem se pohybovala, rodinou, školou, prací a teprve jsem se začala odprošťovat od okolního světa (přestože to vždy nejde na sto procent, nebo ještě mám další kroky před sebou) a začala si vytvářet štěstí v sobě a svobodu ve svém myšlení, začala jsem chápat, jak jsou i v malování pravidla, která když se naučím a pochopím, přinesou mi mnoho užitku a radosti.

hapiness-meme

Nechte mě být

Když jsem v 15 začala kreslit, byla jsem štastná, že jsem našla něco, kde můžu ignorovat všechna pravidla a zkrátka jen překreslovat, co vidím před sebou a výsledky byly pro mě velice radostné. Zvlášť v dospívání jsem pociťovala, jak mě všechna pravidla v okolním světě dost svazují a nevěděla jsem, co si počít. Tento přístup se mě držel velmi dlouho. Jakmile jsem se začala učit pracovat s olejem o deset let později, přišlo mi rovněž úžasné, že jsem inhed začala malovat, tak aby výsledek byl velmi hezký. Na krajinách jsem oceňovala, že je vnínám a vidím bez roků studia na školách, že nikdo nezpomaluje můj vývoj. Měla jsem radost, když jsem mohla přeskočit několik kroků a mít rovnou výsledky. Nákresy? Črty? Ne, tomu jsem se obloukem vyhýbala. Milovala jsem princip náhody, tu svobodu, že na plátně neexistuje chyba, že si mohu hrát s barvami, jak se mi zachce a obrázek je pak opravdu lepší, než jsem si na začátku představovala. Úplně jsem té technice propadla.

Když nevíš, hledej

No, jenomže po pár letech jsem stejně došla do bodu, kdy jsem nevěděla jak a kam dál. Měla jsem pocit, že se mé malby už neposouvají, tak jak bych chtěla a na jaké tempo jsem si navykla. A tak jsem začala hledat. Uznala jsem, že bez cíleného vzdělávání se člověk z místa moc nehne. Našla jsem si svou cestu, která mi vyhovuje. Často jsem se ve školách ráda učila věci sama bez lidí kolem a když mi něco nešlo, pak jsem hledala jiné cesty, které mi budou vyhovovat, jak dané dovednosti dosáhnout. Skvělou cestou pro mě byly osobnosti, které umí učit a předávat zkušenosti dál. Ale musím si najít toho, kdo zapadá do mé aktuální úrovně. A tím, že mám nyní možnost volby, jak vědomosti získat, je celý proces neuvěřitelně zábavný a vzrušující. Základem je ovšem vědět, čeho chce člověk dosáhnout. Pokud neznáte cíl, přešlapujete na místě uplně stejně, jako když se odmítáte něco nového naučit.

Jo, knihy, takový ten old school

Nejradši mám v tomto směru knihy. Kniha je takový skvělý přítel na telefonu. Skupina chytrých hlav dá dohromady své vědomosti a vznikne nabušená příručka, ke které se můžu pak vracet celý život. Poslední měsíce jsem strávila nad sbíráním nápadů scénických obrazů (ne, ještě jsem žádný nezačala :) a vím, že pro ně budu potřebovat už více než jen cit pro barvy a stíny. A proto mám nesmírnou radost, že se mi podařilo sehnat klenot mezi naučnou literaturou pro pokročilé malíře či kreslíře, a to: Anatomie pro výtvarníky (rok vydání 1999). Obsahuje nejen anatomii člověka ale i zvířat a srovávací studii. V knize je mnoho pozic pohybu a jsou rozkreslené jednotlivé části těl, včetně pozic očí, uší, úst nebo pozice běhu psa či koně. Pro mě je to úžasné vědecké dílo. Kniha působí opravdu jako encyklopedie, je obří, váží 3.3kg (jo, fakt jsem si ji položila na váhu). Dle mého názoru vám tyto znalosti nepředá jen tak nějaké free video na youtube. Tohle určitě není reklama na knihu, protože ji stejně v knihkupectví neseženete, je všude vyprodaná.

hapiness-meme

Nechci tvrdit, že nová éra obrazů už přichází, vše mám svůj čas, ale v následné budoucnosti tato kniha bude zásadní pro mou tvorbu zcela jistě. Doufám, že se mi mého cíle podaří dosáhnout :).

<-- Zpět

Paave Art 2021 © design & web Pavlína Ostrá